Vítejte na stránkách obce Obec Černilov.
Používáme cookies
Chceme, abyste sledovali vy nás, ne my vás. Pro správnou funkčnost webu nějaké cookies potřebujeme. Své nastavení cookies můžete změnit pomocí nastavení cookie.
Nastavení zobrazení

Bohuslav Horák

(22. 2. 1899 Černilov – 13. 10. 1976 Washington, USA)

Bohuslav Horák se narodil v bývalé evangelické škole v Černilově 22. 2. 1899 (dnes Kulturní a spolkový dům, Černilov 215). Působil jako redaktor Československého rozhlasu. V roce 1927 se oženil s Miladou, rozenou Královou. Ta se v roce 1950, již jako JUDr. Milada Horáková, stala obětí justiční vraždy během komunistických politických procesů. Dr. Bohuslav Horák musel uprchnout do zahraničí, nejprve do Německa a později do USA, kde v nucené emigraci prožil zbytek života. Do své vlasti se již pak nikdy nepodíval. Zemřel ve Washingtonu D. C. v USA 13. 10. 1976.

v roce 2021 byla na Kulturní a spolkový dům v Černilově instalována pamětní deska Bohuslavu Horákovi. Desku vytvořil josefovský kameník Hynek Shejbal.

Odhalení desky se uskutečnilo 13. 10. 2021 v 16 hodin, v den 45. výročí úmrtí B. Horáka ve Washintonu D. C.

Reportáž Jany Kudyvejsové z Českého rozhlasu Hradec Králové o Slavnostním odhalení pamětní desky Bohuslava Horáka v Černilově 13. 10. 2021:

Odhalení pamětní desky černilovskému rodákovi, Bohuslavu Horákovi

V říjnu 2021 si připomínáme 45 let od úmrtí významného černilovského rodáka, Dr. Bohuslava Horáka.

Bohuslav Horák se narodil v budově bývalé evangelické školy v Černilově 22. 2. 1899, v č.p. 215, současném Kulturním a spolkovém domě. Jeho dědeček, Jan Rychetský, zde působil jako řídicí učitel, maminka Milada a otec Bohuslav jako učitelé. Obě rodiny zde měly učitelský byt, Horákovi nejspíše v 1.patře. Bydleli zde do Bohuslavových osmi let. V srpnu roku 1907 se přestěhovali za prací nejprve do Nepasic, v srpnu 1909 do Bělče nad Orlicí, kde žili až do roku 1924, další rok strávili v Malšovicích u Hradce Králové a poté se přestěhovali za synem Bohuslavem do Prahy. V Černilově byli členy zdejšího evangelického sboru helvétského vyznání. Bohuslav sem dojížděl dvakrát týdně na kole z Bělče na konfirmační přípravu. V roce 1912 byl zdejším farářem Justuszem Szaltnayem konfirmován. Gymnázium vystudoval Bohuslav Horák v Nymburce. Pokračoval pak ve studiu na Vysoké škole zemědělské v Praze. Překonal španělskou chřipku, což byl velký tehdejší strašák, mnohé udolala. Vysokou školu dokončil Bohuslav Horák v roce 1922 a získal titul inženýra zemědělství. Čekala ho vojenská služba, nejprve v Trnavě a později v Kutné Hoře. V roce 1923 nastoupil do prvního zaměstnání v propagační kanceláři chilského ledku. Také v tento čas poznal jistou Miladu Královou, do které se zamiloval. Seznámil je Bohuslavův kolega ze studií, Jaromír Kafka. Milada Králová byla studentkou práv. Bohuslav měl velký výtvarný talent a také se podílel na vydávání literární revue Apollon. Revue vydávalo nakladatelství Bohuslavova strýce Václava Horáka v Praze.

V roce 1927 měli Bohuslav Horák a Milada Králová svatbu. Katolíci Královi, s ohledem na vyznání ženicha, se rozhodli všichni přestoupit do českobratrské církve evangelické, i když to v Miladině širší rodině přineslo jisté rozladění. Svatba se konala v evangelickém kostele v Korunní ulici v Praze na Vinohradech. Milada po svatbě nastoupila do práce na sociální úřad Hlavního města Prahy, kam ji přijal tehdejší primátor Dr. Petr Zenkl. Stala se zde uznávanou odbornicí pro otázky sociální péče. Úzce spolupracovala s Dr. Alicí Masarykovou v Československém červeném kříži, angažovala se v ženském hnutí a získávala čím dál větší společenský respekt.

Bohuslav Horák byl více „slyšet“ než vidět. Stal se totiž známou mediální osobností v Českém rozhlase. Společně s Jaroslavem Prokopem vytvořili dvojici sousedů Tomáše Brázdy (J. Prokop) a Matěje Rákose (B. Horák). Vysílali rozhovory těchto fiktivních osob o zemědělském životě a také do známých dobových písní vymýšleli vlastní texty – třeba o tom, jak pěstují obilí, jak zavlažují…Pořad si získal velkou popularitu. Jejich rozhovory vyšly dokonce i knižně jako Hovory a písničky sousedů Brázdy a Rákose.

Bohuslav i Milada byli oba úspěšní ve svých profesích, cestovali po Evropě (navštívili spolu Tatry, Paříž, Podkarpatskou Rus, Jugoslávii…). 28. 12. 1933 se jim narodila dcera Jana v sanatoriu v Praze-Podolí. Pokřtil ji evangelický farář pan Dobiáš. Bohuslav byl v roce 1935 promován na doktora technických věd. Obhájil svou odbornou práci Rozhlas a zemědělství.

S nástupem nacismu se oba, Bohuslav i Milada, začali angažovat v odboji.  Stejně jako později s nástupem komunismu, nedokázali ani jeden stát stranou a jen nečinně přihlížet. Milada se stala členkou petičního výboru Věrni zůstaneme, později se přidal i její manžel Bohuslav. V srpnu 1940 však oba zatklo gestapo. Strávili pak pět let v různých věznicích, byli zde mučeni, ale oba vydrželi neprozradit informace, které od nich chtělo gestapo získat a odmítali s gestapem spolupracovat. Bohuslav ve vězení skládal básně, které neměl kam zapsat, tak si je zapamatoval. Nazval je Verše z Pankráce. O dceru Janu se v té době starali prarodiče a teta Věra Tůmová s manželem Josefem. Bohuslav se s Miladou během svého pětiletého vězení viděli jen jednou. Z pražské věznice byli převezeni do věznice v Terezíně. Bohuslav byl ve velmi špatném stavu po týrání při výsleších, byl velice vyhublý, neměl zuby a vypadal prý jako stařec. Oba byli pak souzeni v říjnu 1944 v Drážďanech. Bohuslav Horák byl odsouzen na pět let vězení, Milada na osm. S koncem války byli osvobozeni a mohli se po dlouhé době vrátit domů. Bohuslav se dlouho zotavoval, pomohl mu pobyt v nemocnici.

Milada se začala po návratu domů opět aktivně zapojovat do veřejného života. Pracovala ve vedení právního odboru pražského magistrátu a stala se členkou Národně socialistické strany, později poslankyní za tuto stranu v Národním shromáždění a předsedkyní Rady československých žen.

K moci se však postupně začali dostávat komunisté a Bohuslava Horáka už nechtěli pustit zpět do rozhlasového vysílání. Ač byl několik let vězněn nacisty, měl nyní problémy získat osvědčení o národní spolehlivosti, s ohledem na domnělou přílišnou blízkost agrární straně. Nastoupil tedy jako vrchní odborový rada na ministerstvu informací, kde dostal na starost odbornou lidovýchovu. Jeho nadřízeným zde byl Ivan Olbracht. Politická situace poté, co komunisté v roce 1946 vyhráli volby, začala více a více houstnout. Milada velice usilovně politicky pracovala. Mnozí ji nabádali, ať s rodinou včas odejde z republiky.  Při svém posledním veřejném projevu 22. 2. 1948 ve funkci poslankyně Milada apelovala, aby se dbalo na ideály pravdy, svobody a humanity, ve kterých vznikla naše republika. O pár dní později, po komunistickém převratu, byla zbavena všech veřejných funkcí. Po smrti Jana Masaryka Milada rezignovala na svůj poslanecký mandát. Myslela si, že občané její země s k ní nemohou zachovat hůře než Němci za války. To bohužel nebyla pravda. Bohuslav byl přesunut na pracovní místo plánovače radiožurnálu a byl na něj vyvíjen nátlak, aby vstoupil do komunistické strany.  V té době pomáhal s přípravou tajných zpráv pro zahraničí – zašíval je do desek starých knížek, které pak cizinci převezli přes hranice. V září 1949 byla Milada Horáková zatčena. Bohuslav Horák pochopil, že musí zmizet, pokud nechce dopadnout stejně. Po svém útěku z domova strávil noc na evangelické faře v Praze na Santošce. Policie mezitím obrátila byt Horákových vzhůru nohama a vyslýchala všechny přítomné. V říjnu se podařilo převézt Bohuslava autem k Horšovskému Týnu, kde se mu povedlo, až téměř po měsíci, s pomocí dalších lidí, překročit hranice do Německa. Zdařilo se to až na druhý pokus 1. prosince 1949. Dcera Jana zůstala u příbuzných v Praze. V Německu se Bohuslav Horák dostal do uprchlického tábora v Amberku, později se přesunul do tábora Valka. Bylo to velmi složité prostředí, kde se míchaly různé skupiny uprchlíků, byla tu špína, málo jídla a mnoho krys. Z rádia se zde dozvěděl, že jeho žena byla odsouzena k trestu smrti. Slyšel její promluvu před soudem. Zde řekla, že přísluší (církevní příslušností) do Bělče nad Orlicí (kde určitý čas žili rodiče Horákovi). Bohuslav se pokusil na vypůjčeném psacím stroji psát dopisy o Miladině situaci do různých světových institucí a prosil je o pomoc. Proti její popravě se tehdy ozvaly světové osobnosti jako Winston Churchill, Eleanor Rooseveltová, Albert Einstein a další, ale tehdejší komunistický prezident Klement Gottwald žádost o milost zamítl. Milada Horáková byla, spolu s dalšími, popravena. Bohuslav se tuto zprávu dozvěděl z rozhlasového vysílání v uprchlickém táboře. Jaké to asi muselo být, si jen stěží dokážeme představit - tu obrovskou bezmoc a bolest, která musela Bohuslava velmi tížit.

Bohuslav se po Miladině smrti zapojil do odbojové skupiny Františka Moravce v americké zóně v Německu. Působilo zde mnoho vojáků, kteří museli po komunistickém převratu v roce 1948 odejít z Československa. Cílem odbojové skupiny bylo mapování dění a vývoje v Československu a příprava agentů-chodců, kteří převáděli lidi přes hranice a podíleli se na špionážní a diverzní činnosti. Bohuslav vyhodnocoval mediální zdroje a spolupracoval s rozhlasovými stanicemi BBC, Svobodná Evropa a Hlas Ameriky a podílel se na školení agentů-chodců. Po celou dobu svého pobytu v Německu se marně snažil dostat svou dceru Janu k sobě.

V roce 1954 odešel Bohuslav do USA. Zde pracoval ve Washingtonu pro americkou zpravodajskou službu, o své práci nechtěl, z pochopitelných důvodů, mluvit ani se svými nejbližšími. V USA se však necítil úplně jako „doma“, stýskalo se mu. Velmi mu zde pomáhala Olga Hrubá, přítelkyně Milady, manželka evangelického faráře Blahoslava Hrubého, rodáka z Josefova u Jaroměře. Olga zajišťovala doručování dopisů mezi Bohuslavem a jeho rodinou v Čechách. Státní tajná bezpečnost samozřejmě vše bedlivě sledovala a rodinu v Čechách pravidelně zvala na výslechy.

Dceři Janě se poprvé podařilo za svým otcem vycestovat na tři měsíce až po 17 letech od chvíle, kdy se viděli naposledy, tedy v roce 1966. Bylo to velmi radostné setkání. Procestovali tehdy spolu celé USA. Jana se rozhodla, že se do USA zkusí vrátit natrvalo. To se jí povedlo až v roce 1968. Jana zde poznala svého manžela, Karla Kánského a v dubnu 1971 se za něj provdala.

Bohuslav v USA velice rád maloval, tvořil ve volném čase drobné sochařské práce, divadelní kulisy a výzdoby pro plesy, navrhoval obálky pro knížky. Nakreslil krásný portrét Milady, který byl později, po roce 1990 v Čechách použit na poštovních známkách.  Přispíval do Hlasu Ameriky, do krajanských novin.

Bohuslav Horák se do Československa už nikdy nepodíval. Zemřel 13. 10. 1976 ve Washingtonu D.C. v USA. Hrob Bohuslava Horáka nalezneme na malém hřbitůvku v Bělči nad Orlicí. Kde je pohřbena jeho žena Milada, se dodnes neví. V Bělči je pochována také jeho sestra Milada, zvaná Miluška a maminka Milada, obě s příjmením Horáková.

Jsem nesmírně vděčná, že se letos konečně podařilo splnit jistý dluh, který jsem mnoho let cítila, od doby, kdy do Místní knihovny v Černilově zavolala paní Jarmila Doležalová a chtěla vědět, kde je tu rodný dům Dr. Bohuslava Horáka, tedy adresa Černilov 215. A já jsem jí překvapeně odpověděla: „vždyť to je přeci stará škola, dnes KSD Černilov!“.

Pamětní desku financovala Obec Černilov. Její návrh a podobu vytvořil pan kameník Hynek Shejbal z Josefova ve spolupráci se svou ženou a dcerou. Deska byla osazena v srpnu 2021 do fasády domu a bude slavnostně odhalena při připomínce 45 let od úmrtí Dr. Bohuslava Horáka.  Děkuji za konzultace při jejím vzniku Pavlu Kramářovi, Radce Šůstkové, Evě Jeřábkové a za pomoc s vyřizováním potřebných náležitostí Pavlíně Hofmanové, Lukáši Uhlíkovi a Janě Horákové.

Komunistický režim chtěl, aby osudy mnohých lidí i jejich odkaz byly zapomenuty. Odvaha a statečnost Bohuslava Horáka a jeho rodiny jsou však stále velkou inspirací pro nás i pro další generace. Pamětní deska na Kulturním a spolkovém domě v Černilově by nám to měla stále připomínat.

Jana Žárská

Životopis Bohuslava Horáka byl zpracován podle knihy Daniela Anýže Jdu s hlavou vztyčenou, vydalo nakladatelství Zeď v Praze v roce 2020


Bývalá evangelická škola v Bělči nad Orlicí, kde Horákovi také bydleli. Dnes budova Obecního úřadu: 

Hrob Horákových na hřbitově v Bělči nad Orlicí: 

Bohuslav Horák nebyl "jen" manželem slavné političky - pořad Českého rozhlasu PLUS s Danielem Anýžem, autorem knihy Jdu s hlavou vztyčenou:


https://plus.rozhlas.cz/bohuslav-horak-nebyl-jen-manzelem-komunisty-umucene-politicky-8380124#player=on

zdroj fotografie: https://plus.rozhlas.cz/bohuslav-horak-nebyl-jen-manzelem-komunisty-umucene-politicky-8380124#&gid=asset&pid=1

Příběh Bohuslava Horáka, manžela popravené Milady Horákové

Bohuslav Horák: Manžel a opora Milady Horákové, pořad ČT Edu

https://edu.ceskatelevize.cz/video/9888-bohuslav-horak-manzel-a-opora-milady-horakove


zdroj fotografie: https://magazin.aktualne.cz/milada-horakova-bohuslav-horak/r~78c24e20d0e411ea95caac1f6b220ee8/r~69eff2dee7a111ea842f0cc47ab5f122/

Kytice od klubu milady horákové u pamětní desky B. Horáka 21. 10. 2021

Ve čtvrtek 21. 10. 2021 navštívila Kulturní a spolkový dům v Černilově paní Vlastimila Nováková z Klubu Milady Horákové, aby zde za Klub MH položila květiny u pamětní desky manžela Milady Horákové, Bohuslava Horáka.

Klub Milady Horákové velmi ocenil počin Obce Černilov v realizaci této nové pamětní desky, která připomíná zdejšího rodáka.

Místní knihovna v Černilově obdržela od Klubu Milady Horákové dar - knihu Zory Dvořákové To byla Milada Horáková s podpisem autorky a věnováním od Klubu MT.  Knihu je možné si v černilovské knihovny vypůjčit, stejně jako další knihy o rodině Horákových.

Paní Jana Kánská navštívila 22. 10. 2021 černilov a rodný dům svého otce

V pátek 22. 10. 2021 navštívila Černilov paní Jana Kánská, dcera Milady a Bohuslava Horákových.

Přijela se podívat na rodný dům svého otce - bývalou evangelickou školu h.v., současný Kulturní a spolkový dům v Černilově, kde je nově umístěna pamětní deska Bohuslava Horáka.

Jana Kánská navštívila také vnitřní prostory domu, prohlédla si výstavu obrázků a textů žáků ze třetí třídy, kteří namalovali a popsali své představy o tom, jak vypadala zdejší škola, když ji navštěvoval jako žák Bohuslav Horák.

Paní Kánská pozdravila třídu 3. B. černilovské Masarykovy jubilejní základní školy, která zde letos má své zázemí, krásným poselstvím: Pozdrav Jany Kánské žákům 3.B.

Kniha Jdu s hlavou vztyčenou, vydalo nakl. Zeď 2020

"Slavná slova Milady Horákové, napsaná v posledním dopisu adresovaném svým nejbližším, jsou titulem knihy publicisty Daniela Anýže věnované neobyčejnému životu rodiny české právničky a političky zavražděné komunistickým režimem v roce 1950. Čtivá a napínavá kniha vychází k 70. výročí komunistické vraždy Milady Horákové.

....

Čtenářům se poprvé předkládá ucelený příběh celé její rodiny – statečných lidí, kteří krutě zaplatili za to, že se odmítali smířit se zlem a nesvobodou. To platí o Miladě Horákové, jejím manželovi Bohuslavu Horákovi i jejich dceři Janě Kánské, která se kvůli dvěma totalitním režimům musela obejít bez rodičů. Skutečný domov našla až jako dospělá žena v USA.

V mimořádně otevřených osobních rozhovorech se Jana Kánská svěřila autorovi s pozoruhodnými detaily, které má více než 70 let stále před očima. Třeba když vzpomíná na poslední setkání s maminkou pár hodin před popravou, které ona i teta se strýcem proplakali, zatímco odsouzená Milada jim dodávala odvahu. Nebo když rekapituluje osudy své rodiny, jejíž členové byli komunistickým režimem systematicky pronásledováni a trestáni.

Čtenáře v knize čekají i doposud nezveřejněné vzpomínky Bohuslava Horáka, jemuž se podařilo před zatčením dramaticky utéct. Za první republiky byl známým novinářem s vlastním, velmi populárním rozhlasovým pořadem. Po emigraci do Německa a poté do USA pracoval pro Moravcovu skupinu bývalých československých agentů. Opakovaně kontaktoval rodinu v Praze, několik agentů chodců mělo dokonce hned několikrát za úkol převést Janu přes hranici. Proč se tak ale nestalo? Jak žila dcera popravené političky v komunistickém Československu? Jak vypadalo shledání otce a dcery po osmnácti letech odloučení? A jak v osmasedmdesáti letech stále vitální Jana Kánská vzpomíná na svou maminku, tatínka a na pár let, které prožili svobodně a dohromady jako rodina? I na tyto otázky kniha Daniela Anýže Jdu s hlavou vztyčenou odpovídá a je tak zároveň silným svědectvím o 20. století s apelem k současnosti. Kniha české veřejnosti připomene, že zlo nelze přehlížet, že je potřeba na zlo ukázat. Bránit to, za co proti dvěma totalitám bojovali manželé Milada a Bohuslav Horákovi. Demokracii a svobodu.


Žánr:
Literatura faktu, Literatura česká, Biografie a memoáry

Vydáno: 2020, Zeď
Počet stran: 355
Jazyk vydání: český
Vazba knihy: pevná / vázaná
ISBN: 978-80-907674-7-8

aktualizováno: 26. 10. 2021 11:49, Jana Žárská

Novinky z obce

aktualizace stránky: 12. 9. 2022

Historie evangelické školy h. v.

HISTORIE ČERNILOVSKÉ EVANGELICKÉ ŠKOLY HELVÉTSKÉHO VYZNÁNÍ  

Křesťané evangelického sboru helvetského vyznání (h.v.), jenž byl po vydání císařského Tolerančního patentu v Černilově založen r. 1784, vždy toužili mít svoji vlastní školu. Z ekonomického hlediska se ale jednalo o velmi náročný podnik, a proto se jejich snaha naplnila až v roce 1864. Fungování evangelické školy bylo bytostně spjato s osobností Jana Rychetského z Hradiště, který zde působil dlouhá léta jako řídící učitel. Setrval tu od založení školy až do roku 1911 a jeho potomci žijí v Černilově a okolí dodnes.

Obec

aktualizace stránky: 15. 8. 2022

Využití budovy

Prostory Kulturního a spolkového domu využívají aktuálně tyto subjekty:

  • Obec Černilov,
  • Místní knihovna,
  • Mikroregion Černilovsko,
  • Masarykova jubilejní a základní škola,
  • Klub dobré pohody (senioři),
  • Klub maminek Dvoreček,
  • Ulita Černilov, zapsaný spolek,
  • Fotbalový klub Černilov,
  • Sbor českobratrské církve evangelické,
  • Církev adventistů sedmého dne,
  • Kateřina Vejsová - cvičení jógy,
  • Soňa Šplíchalová - cvičení pillates
  • Creato Černilov
  • další subjekty a jednotlivci

Obec

aktualizace stránky: 15. 8. 2022

Kulturní a spolkový dům v Černilově

Kulturní a spolkový dům v Černilově leží v centru obce Černilov, blízko základní školy.

Je také hned u kostela, což je výborný orientační bod. Ale pozor! Černilov má kostely tři. Tento nejbližší je evangelický a někdy se mu také říká prostřední.

KSD patří spolu se základní školou k nejkrásnějším veřejným stavbám v Černilově. Má meruňkovou fasádu.

Parkovat kola i auta můžete přímo před domem. Stojany na kola naleznete na zahradě před vstupem do KSD.

na mapě je KSD Černilov zde:


Kulturní a spolkový dům v Černilově
503 43 Černilov 215
Česká republika

E-mail: ksd@cernilov.cz

facebook: ksdcernilov


Kulturní a spolkový dům byl postaven v roce 1864 z inciativy faráře Justuse Szalatnay jako evangelická škola. V roce 1899 se v tomto domě narodil manžel Milady Horákové, Bohuslav Horák. Jeho rodiče zde totiž působili jako učitelé a bydleli tu. Dědeček Bohuslava Horáka, pan Rychetský byl mnoho let ředitelem této evangelické školy. Později dům prostorově vypomáhal základní škole, byly zde kdysi také byty či zde sídlila do roku 1968 Místní knihovna. Po roce 1990 dostal dům do svého vlastnictví zdejší evangelický sbor. Dům sloužil jako zázemí pro zimní bohoslužby a další církevní akce.

Od roku 2003 je dům majetkem Obce Černilov. Obec objekt zrekonstruovala a stará se o jeho správu a provoz. Dům nyní slouží jako volnočasové centrum pro občany Černilova a okolí. Konají se zde kurzy, kroužky, přednášky, cvičení, koncerty, besedy, setkávání zájmových a podpůrných skupin, akce samosprávy a další akce.

Kulturní a spolkový dům v Černilově je (a doufáme, že čím dál tím více ještě bude) místem, kde člověk může být „jako doma“ od kolébky až do stáří. Jako miminko přijde do Klubu maminek, sotva se z něj s kamarády odbatolí, začne chodit na tanečky, výtvarný kroužek, výuku angličtinky pro předškoláky…coby žák základní školy zde bude slavnostně pasován na čtenáře, pak začne hrát v „dramaťáku“, cvičit aerobic, učit se hrát na housle, zpívat v TenSingu a už je tu čas, kdy ho začnou zajímat cestovatelské večery či přednášky z psychologie. Ani se nenaděje a s prvním dítkem je čas navštívit klub maminek. Pardon, doba se posunula, a z klubu „jen“ maminek se stalo rodinné centrum.

Děti pomalu odrůstají a tak přichází čas naučit se něco nového. Třeba keramiku nebo pletení košíků. Náš člověk se přesune do prvního patra Kulturního a spolkového domu. Výtvarná dílna je jeho. Jako zastupitel/-ka bude přicházet do KSD také na důležitá jednání. A je tu důchod. A člověk je najednou tak sám a opuštěný… ale ba ne, není! Spolek dobré pohody ho vítá. Člověk není sám. Stačí jen vzít za kliku, vejít a taky přiložit ruku k dílu. Protože spolky fungují jen tam, kde se lidé nebojí vyjít za brány svých příbytků a věnovat svůj čas, prostředky, nápady ostatním. Kdo to udělá, většinou se mu to mnohonásobně vrátí. Milí černilováci a nejen černilováci, Kulturní a spolkový dům je tu pro vás. A je i na vás, co báječného se v něm dá zažít. Kdo ví, co se o této budově bude psát zas za dalších 150 let…Budova oslavila totiž právě nedávno toto nádherné výročí a stále skvěle slouží dál...!

Kulturní a spolkový dům v Černilově nabízí k využití:


Přízemí:

  • multifunkční přednáškový sál s kapacitou 40 míst
  • klubovna s hernou pro děti
  • kuchyňka
  • bezbariérové sociální zařízení
  • šatna

1.patro

  • multifunkční přednáškový sál s kapacitou 80 míst
  • učebna – výtvarná dílna
  • sociální zařízení
  • kuchyňka
  • šatna

2.patro

  • malá učebna s kuchyňkou
  • učebna / klubovna s pohovkou a stolním fotbálkem
  • kancelář
  • šatna
  • sociální zařízení

Zahrada KSD:

  • venkovní amfiteátr pro kulturní produkci
  • dvůr se zámkovou dlažbou
  • malé hřiště pro děti
  • stojany na kola 
Obec
Zasedání obecního zastupitelstva
Obec

aktualizace článku: 11. 8. 2022

Zasedání obecního zastupitelstva

  • Barbora Burdychová
  • 134

aktualizace stránky: 10. 8. 2022

Aktuální akce v KSD Černilov

Co se aktuálně děje v Kulturním a spolkovém domě v Černilově:

Obec
Omezení provozu na začátku obce Černilov
Obec

aktualizace článku: 9. 8. 2022

Omezení provozu na začátku obce Černilov

  • Barbora Burdychová
  • 109